Arménie
Evropská dobrovolná služba: 28.2.2019-27.2.2020
Článek březen/2019
„Tvořit, inspirovat, měnit“. Tři „otřepaná“ slova, která slyšíme, zatímco studujeme, pracujeme nebo se snažíme najít motivaci v něčem, co ve skutečnosti nemáme rádi. Jmenuji se Anna a jsem nová dobrovolnice ve Středisku volného času Ivančice. Kdybyste se mě zeptali, co jsem si o Evropské dobrovolné službě myslela před třemi roky, řekla bych vám, že je to pro mě nedostupné, chybělo mi sebevědomí a víra v sebe samu. Tahle tři slova mě zněla jako fráze a já měla pocit, že jsou pouze marketingový pojem. Před pár měsíci jsem pracovala v televizi Armnews jako novinářka a myslela jsem si, že to je to, co chci dělat. Ale je pouze otázkou času, kdy určité okamžiky mohou změnit směr vašich současných plánů a také celý váš život. Poté, co jsem se zúčastnila projektu Erasmu+ v Portugalsku jsem si uvědomila, že kromě práce je tu tolik věcí, co se člověk může naučit, vidět a zažít, ale hlavně – společně s ostatními poznat sebe samu z jiného úhlu.
A tahle tři otřepaná slova již nebyla „fake“. Uvědomila jsem si, že chci více kreativity, více inspirace a velké změny v mém životě. Začala jsem v ně věřit. Tím se mi přiblížila skutečnost zúčastnit se tohoto báječného EDS projektu, který mě odnesl tak daleko od svého domova, kterým je Arménie. Doufám, že se tohle místo brzy stane mým domovem a místní lidé budou mojí druhou rodinou, stejně tak doufám, že obrovské zkušenosti a zážitky budou pro mě přínosné.
Říká se „buď kreativní, inspiruj se, měň“ a já říkám – přijmi výzvu s jedním rozdílem: nejsou to už jen tři otřepaná slova, ale tři výrazy, díky kterým stojí za to žít.
Článek únor/2020
Rok plný výzev, štěstí, cestování a úžasných vzpomínek. Můj projekt Evropské dobrovolné služby dospěl ke svému konci a je na čase obejmout každého z “rodiny” naposledy (snad ne úplně naposled). Věřím, že projekt Evropské dobrovolné služby není jen o tom, co děláte a kde jste, ale také o tom, kým jste během celé této doby obklopeni. Pokud jde o mě, dobrovolnictví začíná z jedné společné velké kuchyně, kde v 11 hodin večer sedíte u stolu se svými přáteli, nalijete si čaj a povídáte si o tom, jaký jste měli den, o vašich starostech, obavách, nadějích, nápadech a zatímco se cukr postupně ve vašem šálku čaje rozpouští, vaše starosti během té doby zmizí, protože víte, že zítra začíná další rušný den, kdy se ráno potkáte s ostatními u rychlé mezinárodní snídaně, spálíte si rty horkým čajem a utíkáte pomoci všem okolo. Nemohu být více vděčná všem úžasným lidem, se kterými jsem v SVČ Ivančice (a nejen zde) spolupracovala, kteří mě hodně naučili, podporovali mě a byli tu pro mě kdykoli jsem potřebovala. Také mám velké štěstí, že mám takové úžasné přátele - dobrovolníky z celého světa, kteří mi už teď moc chybí. Posílám všem mým přátelům moře lásky a velké objetí a doufám, že se brzy opět uvidíme.