Arménie
Evropská dobrovolná služba: 6.9.2015-31.8.2016
Článek srpen/2016
Jsem Arsen z Arménie a uplynulý rok jsem prožil v Ivančicích jako dobrovolník. Můj projekt byl
Po roce žití v zahraničí můžu říct, že teď jsem víc nezávislý a sebevědomý, tady jsem viděl, jak svobodně žijí Češi a teď jsem jeden z nich. Život tady mě dal pocit svobody zkusit spoustu nových věcí, dělat všechno sám a objevovat moje „já“. Měl jsem čas cestovat a poznávat Evropu. Také jsem zjistil, že miluju vaření a nejsem v tom nejhorší. Všechno tady stálo za to vidět a zkusit, protože evropská kultura je absolutně odlišná od té arménské. Kromě jiného jsem viděl, jak Češi například milují pivo a já si ho taky zamiloval a vypil jsem ho víc než za celý svůj život v Arménii a jsem si jist, že mi bude české pivo chybět.zaměřený na sportovní aktivity s dětmi, obzvláště florbal a tenis. Také jsem vypomáhal v dětském centru. Předtím jsem studoval informační technologie a fotografii v Arménii a poté jsem chtěl zkusit něco nového a proto jsem odcestoval do České republiky na Evropskou dobrovolnou službu. To bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě, protože tady jsem viděl a naučil se nové věci, poznal spoustu nových přátel a tak bych chtěl poděkovat všem lidem, kteří byli moc hodní a přátelští a od začátku mého dobrovolnictví mi pomáhali ve všem, vždy když jsem byl ztracen v nové zemi a kultuře. Opravdu bych rád poděkoval pracovníkům SVČ Ivančice. Hlavně mému lídru Ondrovi, byla to zábava spolupracovat s ním a s dětmi. Dále mým koordinátorkám Zuzaně, která mi pomáhala od prvního dne až do posledního a Markétě, velmi milé a starostlivé osobě, která pomáhá dobrovolníkům ve všem. Dále Honzovi, který mne naučil spoustu nových věcí ohledně mediálního studia a jednou mi dokonce zachránil život. Nemůžu zapomenout ani na Vítka, kterého jsem potkal v České republice jako prvního, stali se z nás přátelé a užili jsme si spoustu zábavy na táborech. Monice, se kterou jsem pracoval v dětském centru, děkuji také samozřejmě i Michalovi mému mentorovi, od kterého jsem se naučil mnoho o České republice. A na závěr bych chtěl moc a moc poděkovat Lucce, velmi otevřené, přátelské, hodné a pomáhající holce, která mi byla oporou ve všem a neskutečně mi pomáhala v průběhu celého roku. Moc si toho cením a doufám, že se po mé EDS znovu setkáme! Obecně bych řekl, že tento rok byl pro mne životměnící, objevil jsem svět dětí, jak jsou roztomilé a hodné i když nemluvíte jejich jazykem a nerozumí vám ani slovo. Zjistil jsem, že nepotřebuji umět jazyk, abych komunikoval, a to je moc zajímavé. Navíc jsem se naučil hodně o florbalu, protože v mé zemi se tento sport nehraje. Líbilo se mi hrát florbal s dětmi, byla to legrace. Ale nejlepší ze všeho byly tábory. Během nich jsem získal s mými kamarády a dětmi spoustu hezkých zážitků.
Začal jsem se taky učit česky, nečekal jsem, že to bude tak náročné, ale dělal jsem, co bylo v mých silách a po mé EDS bych chtěl pokračovat ve studiu českého jazyka dál. Taky jsem hodně procestoval Českou republiku, objevoval jsem její přírodu a překrásnou úžasnou architekturu. A během svého cestování jsem poznal spoustu nových lidí, kteří se mi stali přáteli. Takže jsem měl jenom skvělé cestovatelské zážitky.
Teď bych se už měl vrátit domů a pokračovat ve studiích na univerzitě, ale jsem si jist, že jednou se do České republiky vrátím, protože po roce, prožitém zde, se Česká republika stala mým druhým domovem.
Děkuji za všechno a brzy na shledanou!